Praxe v ekologickém zemědělství - chov zvířat

Chov zvířat

Chov zvířat v ekologickém zemědělství je založen především na předpokladu, že zvíře není pouhým nástrojem dosahování ekonomického užitku, ale že je živým tvorem s vlastní individualitou, vlastními potřebami a často vlastním názorem.

Ekologické chovy jsou ohleduplné k zvířatům

Ekologický chov slepic

Průmyslové zemědělství vnímá hospodářská zvířata jako výrobní prostředek. Například slepice ve velkodrůbežárnách tráví celý život natěsnané v klecích, bez možnosti výběhu na denní světlo nebo čerstvý vzduch. Zvířata ve velkých chovech nemají možnost přirozeného projevu, navíc často žijí a umírají ve značném stresu. Například prasata se na jatka převážejí kamiony i stovky kilometrů.

Ekologické chovy musejí zvířatům poskytnout lepší podmínky. K samozřejmostem patří volný výběh, zákaz klecových chovů a menší počet zvířat na jednotku plochy. Dbá se také na kvalitní krmivo (valná část musí pocházet z ekologického zemědělství), mláďata jsou například delší dobu kojena a ponechána u matky.

Ekologičtí zemědělci častěji chovají taková plemena zvířat, která jsou odolná vůči chorobám (byť mívají třeba nižší výnos) a jsou adaptována na místní podmínky (např. chov tuzemského prasete přeštického či české krávy červinky). Dobrý zdravotní stav zajišťuje také vyšší fyzické aktivita zvířat a kvalitní krmivo. Pokud však zvíře onemocní, ekologický hospodář samozřejmě zajistí veškeré dostupné kroky, aby zabránil utrpení zvířete. To znamená, že může nasadit i léčbu antibiotiky, apod. V žádném případě nenechá nemocné zvíře bez pomoci.

Jak se žije zvířatům ve velkochovech ?

Nosnice – polovina nosnic u nás žije v klecích o velikosti listu A4, kde nemohou ani roztáhnout křídla. V kleci slepice samozřejmě nemohou provádět jim přirozené činnosti jako je popelení, tvorba hnízda, atd. Po roce intenzivní snášky (cca 300 vajec) jsou slepice poraženy.

Kuřata – jsou většinou chována v halách bez oken. Porážkové hmotnosti dosahují již za necelých 6 týdnů, což má výrazně negativní vliv na jejich zdraví. Na jatka jsou kuřata přepravována ve velkých bednách v kamionech s minimální kontrolou teploty. Moderní jatka jsou schopna zabít 8-10 tisíc brojlerů za hodinu, při takovém množství není možné zajistit důstojné podmínky pro umírání zvířat.

Prasata – chovné prasnice jsou téměř celý život uzavřeny v individuálních kotcích, které neumožňují prakticky žádný pohyb. K selatům, která rodí každých 140 dnů, nemají přístup a kojí je přes železnou mříž, aby je nezalehla, byť v alternativních chovných systémech je úmrtnost selat srovnatelná. Selátka jsou odstavena nejčastěji ve 21 až 31 dnech a umístěna do holých železo-betonových kotců. Ve věku 5-6 měsíců jdou prasata na jatka. V roce 2009 bylo u nás vykrmeno téměř 800 tisíc prasat.

Mléčné krávy – vyšlechtěná plemena krav dávají v průběhu dojení (cca 300 dní) průměrně 30 kg mléka denně, což je obrovská zátěž pro organismus. Od dvou let věku krávy procházejí nepřetržitě obdobími březosti a dojení (tzv. laktace). Telata jsou kravám odebírána nejčastěji bezprostředně po narození. Po třetí až čtvrté laktaci jsou zvířata většinou porážena. Kromě podhorských oblastí jsou krávy většinou chovány ve stájích a někde mohou být uvázány celoživotně na jednom místě.

Zdravá krajina

kráva Povinností ekologického chovatele je také pečovat o krajinu. Konvenční velkochovy produkují velká množství škodlivých látek, jejich pastviny trpí nadměrným množstvím zvířat a velkým problémem jsou také krmiva. Například sója pro česká prasata se pěstuje na jihoamerických plantážích, které postupně vytlačují původní pralesy a savany a zamořují krajinu chemickými postřiky.

Naproti tomu ekologické chovy využívají většinu krmiva z ekologického zemědělství, čímž pomáhají pečovat o další plochy. Některé malé farmy si dokonce zajišťují krmivo jen z vlastních zdrojů.

Nicméně vysoká spotřeba masa, a tedy produkce masných zvířat s sebou nese vždy negativní vliv na přírodu a krajinu, proto je dobré uvažovat, zda skutečně každý den potřebujeme živočišnou bílkovinu.