Historie a vznik ekologického zemědělství

O alternativách průmyslového zemědělství se začalo poprvé uvažovat v prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první údaje o snižování úrodnosti půdy a změnách v agroekosystémech, způsobených chemickou a technickou intenzifikací zemědělství. To vše souviselo především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již v polovině 19. století) a rozvojem technologie benzínového vznětového motoru, tedy „érou traktorů".

Již v té době se zvýšil výskyt chorob a škůdců a začala klesat kvalita potravin. Výroba a zpracování potravin dostaly průmyslový charakter a následovaly velké změny ve složení jídelníčku. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický rozvoj ještě výrazněji posunul možnosti využití umělých hnojiv a pesticidů a urychlil tím industrializaci zemědělství.

Historie ekologického zemědělství jako takového sahá do období po první světové válce. Rodilo se téměř souběžně v Indii a Střední Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika sira Alberta Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera, zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství vůbec.

Mezi hlavní směry, které se rozhodujícím způsobem podílely na rozvoji současného ekologického zemědělství patří:

Přírodní zemědělství (počátek 20. století - spojené s únikem z měst na venkov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna)
Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner)
Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch, tradiční selský způsob života ve Švýcarsku)
Organické zemědělství (30. léta 20. století, Albert Howard)
Biologické zemědělství vněmecky mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga)
Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol., J.P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských řas jako hnojiva ad.)