Jsou krávy hrozbou pro životní prostředí?

Profesionálním, ale zároveň i milým způsobem informuje o buvolech v Braniborsku, zubrech v Severním Porýní-Vestfálsku a skotu Nguni v Namibii. Především ovšem fundovaně a podrobně vysvětluje, proč hovězí dobytek není zodpovědný za rapidně se zhoršující životní prostředí. V posledních letech byl skotu kvůli jeho produkci metanu v trávicím ustrojí neustále připisován obrovský podíl na zhoršujícím se životním prostředí.

Ve své knize vysvětluje Anita Idelová, proč hovězí dobytek sám o sobě nemůže byt považován za hrozbu pro životni prostředí a poukazuje přitom na různé způsoby jeho chovu. Jestliže je skot trvale držen na pastvě, není hrozbou pro naše životni prostředí, nýbrž může naopak přispívat k omezení změn klimatu. V půdě na plochách porostlých zelení, jež tvoři 40 % pevniny, je totiž uloženo množství uhlíku v podobě humusu. Každá tuna humusu v zemi odlehčuje naši atmosféru o 1,8 tuny oxidu uhličitého, mluví se potom o tzv. „propadu uhlíku“.

Trvalý chov dobytka na pastvě tak nabízí vyšší potenciál ukládaní CO2 než jakákoliv jiná forma zemědělství! Hovězí dobytek je, narozdíl od člověka, schopen zeleň zužitkovat a proměnit ji v mléko a maso. Konkurentem v oblasti potravy se skot pro člověka stává teprve v případě přikrmovaní sójou a obilím, pomocíkterého bývá u krav zvyšován výnos. „Děláme tak z krav prasata!“ píše Anita Idelová a myslí tím intenzivní chov hovězího dobytka. Neboť časté používání průmyslových krmiv a k jejich výrobě potřebných syntetických hnojiv, káceni deštných pralesů a přeměna zelení porostlých ploch na ornou půdu – toto vše skutečně urychluje klimatické změny. Anita Idelová kritizuje ve své knize studii Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vydanou v roce 2006, která se zabývá konzumem masa a nese název „The long shadow of livestock“.

Ale vyvrací i jiné časté argumenty pro průmyslový chov, podle nichž množství skleníkových plynů klesá úměrně se zvyšováním produkce mléka. „Autoři teto studie nezaměřili své průzkumy na různé druhy produkce a jejich různou intenzitu, ačkoli smysluplné závěry jsou možné jen, je-li i známo, kolik muselo být vynaloženo prostředků, aby bylo dosaženo určitého cíle.“ Vyšší produkce je možné dosáhnout jen pomocí průmyslových krmiv, při jejichž výrobě jsou spotřebovávány přírodní zdroje a uvolňovaný oxid uhličitý a oxid dusný.

Anita Idelová kritizuje, že v propočtech autorů studie není zohledněno, jak nákladná je produkce průmyslových krmiv a jak vysoká je životnost zvířat. Krávy krmené průmyslovým krmivem jsou totiž mnohem náchylnější k nemocem a čím dříve jsou vyřazeny, tím více mladých zvířat je musí nahradit. V neposlední řadě je chov na pastvě také chovem, který je velmi šetrný ke zvířatům. Anita Idelová popisuje soužití člověka a zvířat, konkrétně metodu nazvanou „Low Stress Stockmanship“ (chov bez stresu), která prosazuje šetrné zacházení s dobytkem a také humánní zabíjení – zastřelení na pastvě. „Pro to, abychom pochopili, že neexistuje šetrnější forma porážky než ta na pastvě, kde zvíře určené k porážce trefí – nejlépe vleže – zcela nečekaně střela, je jedno, jsmeli ochránci zvířat, masožravci nebo obojím zároveň. Při takovém způsobu porážky se vyhneme nahánění, nakládání, transportu a opětnému vykládáni zvířat, nedochází ke stresování zvířat na jatkách, vše je nahrazeno jednou jedinou střelou.“ Jedna se o knihu odvážnou a hodnou přečteni.

Dr. Anita Idelová je zvěrolékařkou a byla v letech 2005 až 2008 vedoucí redaktorkou časopisu „Global Agro-Report“. Anita Idel: „Die Kuh ist kein Klima-Killer“. Metropolis Verlag, 200 stran. ISBN: 978-3-89518820-6.